"Paraglidové létání s motorem je dobré v tom, že když se teď rozhodnu a venku je pěkně, můžu být do půl hodiny ve vzduchu a za hodinu zase zpátky. Je to bezproblémové, rychlé a s motorem jsem naprosto soběstačný," vysvětluje Marian Jiří Husek, kterému však nikdo neřekne jinak než jen otec Marian.
Přestože hrál v mládí ragby a odjakživa rád leze po horách a po skalách, nejbláznivěji tráví volný čas až po čtyřicítce.
"Ve čtyřiceti jsem vystoupil na Mont Blanc, poprvé seskočil s padákem z letadla a začal jsem se potápět. Zjistil jsem, že všechny klukovské sny se dají splnit. Není to ani moc náročné. Jde to zvládnout časově i finančně," říká.
K paraglidu se dostal postupně. S kamarádem ze Strahovského kláštera si nejdříve udělal kurz skákání s padákem z letadla.
Po čtyřiceti seskocích však zjistil, že praktičtější na čas i náklady bude spíš volné paraglidové létání.
"Když jsem volal do paraglidové školy, zjistil jsem, že se kurz dělá většinou přes víkend. Musel jsem jim vysvětlit, že v neděli nemám čas, protože mám mše. Šéf školy se jen zasmál, že už jsem druhý farář, který si u nich ten kurz dělá," směje se.
Jen tak se rozplácnout nejde
K volnému létání je však potřeba pořádné kopce a těch je na Znojemsku pomálu. Poslední problém vyřešil duchovní tím, že si na záda pořídil motor. Ke startu mu stačí loučka, ideální je fotbalové hřiště. Marian však většinou využívá sportovní letiště u Nového Šaldorfa.
"Létám si po okolí nad svými vesnicemi, které mám na starosti. Dělám si fotky svých kostelů. Krásně je nad Podyjím, kolem Vranova a hradů, třeba Cornštejn, Bítov, Hardegg," vypráví.
Pádu se nebojí. S padákem se nedá jen tak rozplácnout o zem, i když zrovna vysadí motor. Díky své práci má navíc farář jištění všude.
"Jednou jsem lítal tak dlouho, až mi došel benzin. Přistál jsem u jedné svojí vesnice. Ještě jsem ani nebyl odpoutaný od padáku a už byl u mě můj tamní kostelník. Prý slyšel, jak letím, i to, že mi to přestalo fungovat. Tak sedl na kolo a jel se podívat, kam přistanu. A jestli prý nepotřebuju odvézt. Než jsem se sbalil, už tam byl s autem," popisuje.
Neexistuje manželka, která by to zakázala
Akční trávení volného času není podle Mariana mezi duchovními až taková výjimka.
"Nemáme manželky, a tak nehrozí, že by nám to žena zakázala. Hodně duchovních je i usedlých, ale z našeho Strahovského kláštera znám minimálně pět kluků, kteří už si skočili padákem," říká.
Pokud jde o bezpečnost, jen na Boha se otec Marian zdaleka nespoléhá. "Třeba před seskokem z letadla se vždycky bojím, ale logicky se přesvědčím o tom, že všechno správně drží a že to půjde. Pomodlím se a důvěřuji svému andělu strážnému. Není to až tak nebezpečné, když člověk dodrží všechny zásady a pravidla," zdůrazňuje.
"Jednou jedinkrát jsem při volném létání skončil s padákem na stromě, ale bez následků. Sám jsem slezl, sundal padák a druhý den jsem lítal znovu," uzavírá.
