Žena ve vedoucí funkci musí zůstat ženou, míní oční lékařka Skorkovská

Jen přečíst jména těch, kterým oční lékařka Šárka Skorkovská pomohla znovu ostře pohlédnout na svět, by zabralo dost času. V oboru totiž působí přes pětadvacet let. A i když dnes vede kliniku, stále přednáší na lékařské fakultě.

Šárka Skorkovská pracovala na oční klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny a později v soukromém zařízení Lexum. Dnes vede kliniku NeoVize. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Podle Skorkovské mají současní studenti nespornou výhodu – mohou totiž vycestovat na stáž do ciziny. „Mezi doktorandy, které učím, jsem ale vypozorovala, že se jim do zahraničí moc nechce, a to je škoda,“ podotýká Skorkovská.

Sama na praxi do ciziny vycestovala až po roce 1990, to už měla rodinu a byla maminkou. Bylo to složitější, ale šlo to.

„Dostala jsem se na kliniky v Tübingenu, v Mnichově a ve Vídni. Pravdou je, když přijedete do ciziny, nenechají vás operovat. To je stejné, jako když někdo přijede sem, tak ho také hned nepustíme na sál. Ale pro mladé studenty je to dobré v tom, že zjistí, jak se medicína dělá jinde a že nejsme středem světa,“ říká.

Medicínu zvolila jako prostředí, které důvěrně zná. „Byla jsem trochu dítě špitálu, protože maminka byla zdravotní sestra a vyrůstala jsem s ní sama, takže mě brávala s sebou do nemocnice,“ vysvětlila.

V oftalmologii se můžou prosadit ženy, myslí si Skorkovská

A oční chirurgie pak odpovídala jejímu přání „dělat něco rukama“.

„Byla to výborná volba – je tam i chirurgie, zákroky netrvají dlouho a pracuje se s mikroskopem, takže se u operace sedí,“ popisuje Skorkovská. Podle ní je to obor, kde není moc krve a je výtvarně hezký.

„Okem se dívám do nitra organismu. Zjišťuji, v jakém stavu jsou cévy sítnice, jestli pacient trpí vysokým tlakem, nebo ne, podle vzhledu cév sítnice mohu usoudit, jak vypadají cévy v mozku nebo v ledvinách. A stačí mi na to zvětšovací čočka,“ vyzdvihuje.

A další důvod souvisí s její drobnou postavou.

„Velkou chirurgii bych nezvládla, operace jsou fyzicky náročné, je to obor spíš pro chlapy, stejně jako ortopedie, kde se používá dláto a kladivo,“ dodává.

Ženy jižní Moravy

Letní seriál přibližuje pozoruhodné ženy spjaté s Jihomoravským krajem. Každý týden představujeme jednu ženu, která je nejen úspěšná ve své profesi, ale k tomu ještě dokáže působit na svoje okolí, přispět k lepší atmosféře ve společnosti, nastartovat pozitivní změnu nebo zlepšit život druhým.

• Když delší dobu nemůžu poslouchat, mám absťák, říká šéfka filharmonie
• Matky to při podnikání nemají lehké, zjistila. Začala je učit, jak na to
• Žena chtěla pomoct uprchlíkům. Ozvalo se tolik lidí, že založila spolek
• Obejmutí je důkaz, že pedagog neselhal, líčí šéfka brněnských práv

Podle ní je právě oftalmologie oblast, kde se ženy mohou prosadit a také to dělají. „V cizině jsem byla na stáži na pracovištích, které vedly ženy, odbornice na sítnicovou a sklivcovou chirurgii. Fakt ale je, že se k tomu musí žena propracovat s větším úsilím než muži,“ míní Skorkovská. Upozorňuje na to, že odchodem na mateřskou žena nějakou dobu ztratí kontakt s oborem.

„Naštěstí to není na dlouho, děti rychle vyrostou, pak se může vrátit zpátky. Musí si ale u svých kolegů vydobýt respekt a to může, jen když bude o kousek lepší než oni. Přitom musí zůstat ženou,“ upozorňuje lékařka.

Dnes to mají mladí těžší, není pevná pracovní doba

Uvědomuje si, že se neobejde bez pomoci jiných.

„V mém případě to byla babička, když byly děti malé, a po celý život můj muž. Není z oboru, ale vždycky měl pro mou práci pochopení,“ pochvaluje si Skorkovská.

Dnešní mladí lidé to mají podle ní těžší než dřív. „Měli jsme pevnou pracovní dobu, padla půl čtvrtá a šlo se domů, to nyní neplatí. Navíc prarodiče většinou pracují, protože věk do důchodu se neustále prodlužuje. I já jsem pracující babička, takže se vnučkám nemohu plně věnovat,“ přiznává.

Přesto by ráda pracovala co nejdéle.

Tři otázky pro Šárku Skorkovskou

Jaký máte vztah k Brnu?
V Brně jsem se narodila, vystudovala a vychovala se svým mužem dvě dcery (obě lékařky). Brno je příjemné město k žití. Jak se někdy říká, ani velké, ani malé. Je to město plné divadel, útulných restaurací, kaváren a parků. V poslední době přibylo i několik krásných soch, například socha Jošta na Moravském náměstí. Brno je také studentské město, ty tisíce studentů jako by město omladily a rozveselily.

Jaká jsou vaše oblíbená místa jižní Moravy?
Mám ráda Pálavu, Mikulov, příjemný Pavlov s vinicemi. Brno má také mimořádně krásné a lehce dostupné okolí pro výlety pěšky i na kolech.

Které jihomoravské osobnosti považujete za inspirující?
V lékařství mě inspiroval každý šikovný a erudovaný lékař s lidským přístupem k pacientům. Mám ráda hudbu a literaturu, takže nemohu nejmenovat takové osobnosti, jako byl Janáček, Skácel, Mikulášek. Věnovala jsem se aktivně pantomimě a divadlu, takže bych mohla jmenovat řadu brněnských režisérů nebo herců. Zmíním alespoň dva mé přátele, Arnošta Goldflama a Jirku Bulise, který už bohužel není mezi námi, ale jeho písničky zpíváme stále rádi.

„Fascinuje mě to, jak obrovský skok náš obor udělal. Před 30 lety byla operace šedého zákalu pro pacienta náročná, neměli jsme ještě k dispozici umělé nitrooční čočky. V Brně se začaly implantovat do oka při operaci šedého zákalu až v roce 1987. Do té doby musel pacient po operaci nosit tlusté brýle. Dnes je to ambulantní zákrok, kapkami se znecitliví oko, za 15 minut je hotovo. A pacient vidí už druhý den,“ líčí šéfka kliniky.

Možnosti jsou podle ní velké, ale ne nekonečné. „Neumíme léčit třeba degenerativní onemocnění sítnice spojené s věkem nebo tupozrakost,“ doplňuje.

Fungování vztahu rodina a práce ladila už od vysoké školy, protože první dcera se jí narodila už za studií.

„Nikdy se mi ale nestalo, že by mně někdo předhodil, že jsem jenom ženská. A nikdy mi dcery nevyčetly, že jsem na ně neměla čas. Naopak, samy jsou lékařky. Ta starší dokonce v mém oboru a dochází i na naši kliniku. Jako operatér je moc šikovná. Druhá dcera je neonatoložka. Na obě jsem moc pyšná. Ta starší si ale občas postěžuje, že jako šéfka jsem náročná,“ uzavírá Skorkovská.